Nikon Small World je každoroční klání v mikroskopické fotografii. Pořádá se už od roku 1974 a je výběrem z toho nejlepšího. Můžete zkusit poměřit své síly, uzávěrka je letos 30. dubna. Tyto fotografie však vznikají za pomoci velmi výkonných mikroskopů. 

V roce 2010 uspěl i český fotograf Viktor Sýkora z lékařské fakulty Univerzity Karlovy a skončil na 5. místě. Jeho snímek zachycoval desetkrát zvětšené vyklíčené semeno rostliny strelície královské.

9. místo z roku 2009. Dr. Bernardo Cesare (Dipartimento Geoscienze Università degli Studi, Padova, Itálie) – fotografie olivínu obsažená v gabru (magmatická hornina); zvětšeno 5x.

12. místo z roku 2009. Dr. Tsutomu Seimiya (Tokyo Metropolitan University, Japonsko) – fotografie mýdlového filmu; zvětšeno 10x.

                                  Jeden ze snímků v čestné kategorii z roku 2011. Poulomi Ray – fotografie kuřecího embrya (střevo); zvětšeno 60x.
 

       9. místo z roku 2010. Duane Harland – fotografie blechy (Ctenocephalides canis); zvětšeno 20x. 
 

10. místo z roku 2009. Arlene Wechezak – mořské řasy a rozsivky; zvětšeno 10x.  

Více se múžete dočíst v celém článku Nejlepší mikrofotografie světa: krásná může být blecha, rakovina i mýdlo. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Věda a poznání.

Asfodelka žlutá (Asphodeline lutea) je bohatě kvetoucí vytrvalá bylina, která dokáže svými květy oživit zahrádku od jara až do počátku léta. Přibližně 20 cm dlouhé hrozny vyrůstají na vysoké vzpřímené lodyze až 1 m nad zemí a jsou složené z jasně žlutých asi 3 cm velikých hvězdicovitých květů s dlouhými tyčinkami, které opojně voní. Po odkvětu se na jejich místě objevují velmi dekorativní plody ve tvaru kulaté tobolky plné semen. Zajímavé jsou i tenoučké čárkovité listy modrozelené barvy s jemným rýhováním, jejichž délka dosahuje až 35 cm.

Tato rostlina patří k nepočetnému rodu zahrnujícímu přibližně 20 druhů vytrvalých a dvouletých bylin, jejichž původní vlastí jsou suché louky, kamenité stráně nebo křoviny Středomoří a Malé Asie. Nezřídka lemují asfodelky cesty nebo okraje lesů až do nadmořské výšky 1500 m. Vyznačují se dužnatými – často jedlými kořeny, ze kterých vyrůstají nevětvené stvoly s velmi tenkými čárkovitými listy. Na jejich konci vykvétají dlouhé hrozny složené z hvězdicovitých květů bílé nebo žluté barvy.

Květenství

V našich podmínkách může asfodelka kvést od března až do června.

Pěstování

Nejdůležitější je najít osluněné a suché stanoviště, protože asfodelka zdárně roste jedině na plném slunci. Stačí jí středně úrodná, zato však dobře propustná a do hloubky zapracovaná zem promíchaná s pískem. Určitě se vyplatí udělat v podloží drenáž.
Vysazuje se jako solitérní rostlina nebo v roztroušených skupinkách na záhonech i v přírodních partiích zahrady. Můžeme ji ale kombinovat s některými suchomilnými druhy trav, jako je kavyl, kostřava nebo ovsíř, dobře se bude doplňovat také s vyššími bylinami, třeba s levandulí a yzopem.

Více se múžete dočíst v celém článku Asfodelka žlutá: Oživí zahradu od jara do léta. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce 1 po korektuře.

Bříza bělokorá (Betula pendula) je nenáročný a rychle rostoucí strom, který se uchytí stejně dobře na skalnatém výběžku v horách, tak v rozsáhlých a vlhkých rovinách, jako na rumišti v městském prostředí. Je to typická pionýrská dřevina užívaná k rychlému zalesnění vykácených nebo polomem zničených oblastí. Lesníci ji dokonce často vnímají jako plevelný porost, nás spíše zaujme jako bohatý zdroj léčivých přípravků, které se získávají z její mízy.

Tento druh břízy je nejrozšířenějším z čeledi břízovitých v celé Evropě. Často se s ním můžeme setkat také pod názvem bříza bílá nebo bradavičnatá, což jsou pouze různá pojmenování pro jeden a ten samý strom. Dorůstá výšky okolo 25 metrů, jeho rozpraskaná kůra je zpočátku šedohnědá a teprve později dostává typicky bílou barvu. Vzdušnou korunu zdobí dlouhé tenké větévky s menšími listy trojúhelníkovitého tvaru a pilovitými okraji.

Dekorativním dojmem působí dlouhé jehnědy, které jsou vystřídány plody ve tvaru drobných, asi 2 mm velikých nažek, které se šíří větrem do značných vzdáleností.

Rod Betula čítá přibližně 60 druhů opadavých stromů a keřů objevujících se na nejrůznějších stanovištích celé severní polokoule od hor až po slatiny. Bříza je velice rozšířená v Rusku, kde je považována za národní strom. Jako ozdobná dřevina se začala pěstovat zejména kvůli elegantnímu rozvolněnému růstu, ozdobné borce, nápadným samčím jehnědám a nádherně zbarvenému podzimnímu listí. Pro menší zahrádky byly vyšlechtěny nízké převislé kultivary, například Youngii nebo Gracilis s vykrajovanými listy.

Květenství

Na jaře, většinou od dubna do května se objevují na jednom stromě samčí i samičí jehnědy. Delší samčí měří zpočátku 4 cm a mají žlutohnědou barvu, později se začínají prodlužovat zhruba na 7 cm a sype se z nich pyl. Samičí jehnědy jsou kratší a zeleně zbarvené. Zajímavé je, že samčí jsou svěšené dolů, zatímco samičí vyčnívají vzhůru jako svíčka.

Pěstování

Jak již bylo řečeno, bříza není náročná na půdu a uchytí se jako plevel třeba na střeše. Nicméně jí bude nejlépe vyhovovat dobře propustná zemina, která je trvale vlhká, což je důležité zejména pro zahradní kultivary.

Na druhé straně však vyžaduje plné světlo, a proto jí bude nejlépe na přímém slunci nebo jen příležitostném stínu. V zahradách se proto většinou vysazuje jako solitérní rostlina, na kterou je ze všech stran vidět.

Více se múžete dočíst v celém článku Bříza bělokorá – povzbudí i zahřeje. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Encyklopedie rostlin.

Lidé a cesty“ />

Chile je nejpříjemnější zemí na světě, říká profesor Miloslav Druckmüller. Když byste ho potkali, jak se svojí ženou Zuzanou šplhají do čtyřtisícových výšek této jihoamerické země, sotva byste do nich řekli, že on vyučuje matematiku na Vysokém učení technickém v Brně a ona informatiku a fyziku na brněnském gymnáziu. Jenže asi nepotkali. Tam, kam oni chodí, nenarazí skoro nikdy na jediného živáčka. V sedmém díle vás zavedou bambusovým lesem až k Jahodové louce…

Cerro Frutilla

Na Jahodovou louku (Pampu Frutilla) jsme se mohli pěšky dostat jen kvůli 40 let starému „řinčení zbraněmi“ na obou stranách chilsko-argentinských hranic. Tehdy chilská armáda vybudovala  vozovou cestu hustým pralesem, z níž zbyla v současné době už na mnoha místech jen pěšina, „udržovaná“ hlavně pěšími turisty. Místní bambus zvaný colihue je však silným protivníkem a je třeba jej občas prosekat, aby pěšina mohla existovat dál.

Bambusová pěšina k Jahodové louce.

Jahodová louka je výborným základním táborem pro výstup na vulkán Casablanca, což jsme také využili. Hřeben vulkánu Casablanca už si teď můžeme prohlížet z odstupu, už jsme tam byli.

Hřeben Casablanky

Nad sopečnou krajinu ční do výšky 3 491 m sněhem pokrytá hora Tronador ležící již za hranicemi v Argentině.

Tronador je už neaktivní sopkou.

Více se múžete dočíst v celém článku Za vulkány Chile (VII.): Cerro Frutilla aneb Bambusovým lesem na Jahodovou louku . Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Lidé a cesty"“>Lidé a cesty.

Cedr libanonský (Cedrus libani) je stále zelený jehličnatý strom exotického vzhledu, který přinese spoustu radosti a zábavy zahrádkářům, kteří touží po něčem málo známém a rádi si zaexperimentují. Pokud patříte mezi ně, vězte, že vás tento pomalu rostoucí stromek s tmavou šupinatou a podélně rozpraskanou borkou a tlustými větvemi, které jsou obaleny hranatými jehlicemi tmavé až modrozelené barvy, a na konci větviček vytvářejí svazečky, určitě nezklame. Až se po létech pečlivé práce dočkáte nádherných soudečkovitých šišek, z nichž vám vypadnou vlastní semínka, budete se moci hrdě nazvat zahradnickými mistry.

Tento vpravdě bájný strom, z jehož dřeva byl podle biblických pramenů vystavěn Šalamounův chrám v Jeruzalémě, pochází z horských oblastí severní Afriky, odkud se táhne přes Kypr a Střední východ až do Himalájí. Ve své domovině dorůstá výšky 50 m, může mít až 3 m široký kmen a dožívá se úctyhodného věku 900 let. Vyskytuje se v nadmořské výšce od 1300 do 2000 metrů, a tak je celkem pochopitelné, že dobře snáší mrazy pod minus 30 °C a sněhovou pokrývku. Potřebuje zásaditou půdu, a proto se nejčastěji vyskytuje v místech s vápencovým podkladem.

Volně se rozmnožuje semeny, která vypadávají ze starších 8 až 10 cm velkých zploštělých samičích šištic, zatímco nahnědlé samčí šišky jsou tenké a směřují vzhůru jako svíčky na vánočním stromku.

Do Evropy byl cedr libanonský dovezen v 17. století, v Čechách se objevil roku 1812 v zámecké zahradě na panství Hluboš. Dnes si ho můžeme prohlédnout především v arboretech a parcích. Určitě na něj narazíme třeba v Průhonicích, řada pěkných stromů však roste například v okolí Mělníka.

Květenství

Spadá do podzimních dnů, v našich podmínkách během září a října. Poměrně velké, asi 5 cm dlouhé žlutavé nebo narůžovělé samčí květy válcovitého tvaru se vyskytují samostatně, samičí v podobě malých, přibližně 1 cm dlouhých šištic světle zelené nebo načervenalé barvy.

Pěstování

Hned na počátku je třeba zmínit, že pěstování této importované dřeviny bude o něco náročnější na pozornost a pravidelnou péči. Pochází přece jenom z odlišných podmínek a zejména nestálé zimní počasí jí nedělá dobře. Cedru se bude proto dařit ve vyšších oblastech se stálou sněhovou pokrývkou a na stanovištích, kde je z boků chráněn před prudkými větry, nejlépe v závětří na jižním svahu. Kromě toho potřebuje zásaditou půdu s dostatkem vápníku, takže není dobré umístit cedr v blízkosti ostatních jehličnatých stromů. Dejme si pozor také na dostatečné odvodnění a připravme drenáž.

V plné kráse nám cedr libanonský vynikne jako solitérní rostlina. Když se nám pro něj podaří najít sušší a osluněné místo, kde to díky zástavbě nebo okolním stromům příliš nefouká, máme z poloviny vyhráno. Je však potřeba počítat s tím, že alespoň zpočátku bude přes zimu potřebovat fóliovou ochranu, která též zabrání nadměrnému průniku studené vody ke kořenům.

Množení

Nejlépe se rozmnožuje semeny, která dáváme do země co nejdříve po dozrání, jakmile vypadnou ze šišky. Protože tento druh cedru roste pomalu, přezimujme hrnkované rostlinky v nevytápěném skleníku a na stálé místo v zahradě je přesaďme teprve, když zesílí a budou dostatečně odolné. Zimní ochrana pod fóliovým tunelem je v prvních letech nezbytná.

Zajímavosti

Libanonský cedr stejně jako ostatní stromy tohoto druhu jsou (přesněji byly) ceněny především pro své dřevo, které je mimořádně trvanlivé a příjemně voní. Jeho destilací se získává olej, který byl vedle vlastního dřeva ve starověku natolik žádanou surovinou, že z původních porostů zbyla pouze torza. „Cedrové“ dřevo nebo olej, které se nyní objevují na evropských trzích, pocházejí většinou z jalovců, cypřišků nebo zeravů.

Foto: www.isifa.com, www.thinkstock.cz

Více se múžete dočíst v celém článku Cedr libanonský: Bájný strom mnohým učaruje. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Zahrada.

Dorůstá výšky od jednoho do čtyř metrů a vyznačuje se nahnědlou borkou posetou drobnými bradavičnatými výstupky, hustými obloukovitě sehnutými větvemi se vstřícně vyrážejícími dlouhými listy vejčitého až eliptického tvaru, které mají pilovitý okraj a špičatý vrchol. Maličké kvítky vyrážející na jaře společně s lístky jsou obdobně jako u šeříku nebo kaštanu uspořádány v hustých vrcholičnatých latách, plody tvoří hrozny hustě nahlučených červených kuliček se třemi až pěti semínky.

Tento keř patří k méně početnému rodu, který zahrnuje okolo 25 druhů opadavých stromů a keřů, ale též bylinných trvalek. Vyskytují se v lesích a křovinách mírných subtropických oblastí skoro všech kontinentů. Konkrétně bez hroznatý roste ve střední a severní Evropě, můžeme se s ním však setkat i v západní Sibiři, což už samo o sobě dává jistotu, že bude dobře snášet zimu.

Objevuje se na slunných místech s vlhčí hlinitopísčitou až kamenitou půdou, jako jsou okraje lesů, paseky, stráně nebo rokle.

Květenství

V průběhu jara od března do května. Plody dozrávají poměrně brzy, takže se s lesklými červeně vybarvenými kuličkami můžeme setkat už od poloviny července.

Více se múžete dočíst v celém článku Bez hroznatý – není bez jako bez. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Encyklopedie rostlin.