Zahrada je orientována jižně, je na ní tedy celý den dostatek slunce. Tím, že vstup do domu je stranou, zachovává si své soukromí, obyvatelé domu však mají možnost neustálého kontaktu se zelení díky velkému francouzskému oknu a terase.

Zahrada nebyla založena zcela nově, na pozemku již kdysi existovala, byla ale ve velmi žalostném stavu. Bylo třeba ji vyčistit a přizpůsobit potřebám a představám nových majitelů. A protože jde o relativně rozsáhlý pozemek, přizvali si na pomoc zahradní architektku ing. arch. Evu Rybníčkovou.

„Zahradu jsme si nechali navrhnout, protože mně se vždycky líbí zahrady, co nějak vypadají, není to jen shluk náhodně zasazených rostlin, které dohromady nedávají žádný smysl,“ říká majitelka zahrady a pokračuje: „S paní architektkou jsme se seznámili přes naši kamarádku, padli jsme si do noty, líbilo se nám, co nám navrhuje… Protože máme děti, nechtěli jsme tu nic jedovatého, příliš trnitého, také jsme si přáli živý plot, který bude mít částečné průhledy, ale zakryje pohled do zahrady. A protože máme otevírací stěnu z kuchyně hned do zahrady, chtěli jsme u ní bylinkový záhonek. S výsledkem jsme velmi spokojení, zahrada je naše láska. Zatím je sice nutné ještě čas od času něco vyplít, ale to by mělo pominout, až se více rozrostou půdopokryvné keře.“

Důležité jsou barvy

Zahrada je mírně svažitá a obklopuje dům ze dvou stran. „K zadnímu vstupu do domu vede prudký svah, který je zpevněný betonovou suchou zídkou a travinami, ty jsou vysázené schválně tak blízko ke stěně, aby na pozadí té krásné tmavé fasády pěkně vynikly jejich jednoduché tvary a krásná květenství,“ vysvětluje ing. arch. Eva Rybníčková a pokračuje: „Na protější straně u plotu jsou pak čisté, nekvetoucí buxusy, jde o vcelku malou plochu a chtěla jsem, aby na ní travám nekonkurovaly žádné další výrazné rostliny. Takže na jedné straně je čistá zelená linie a proti ní trávy.“

Při pohledu ze zahrady uzavírají toto zákoutí za domem rozložité vajgélie (Weigela), neobeznámená návštěva nemá tedy ani ponětí, že za bohatými keři zahrada ještě kousek pokračuje. „Vedle nich je jalovec (Juniperus communis), ten zde, stejně jako vajgélie, již byl, rostliny v tomto místě jsme proto vybírali tak, aby ladily k jeho modrozelené barvě, nechtěli jsme sem dávat něco, co by s těmito odstíny nešlo dohromady,“ vysvětluje architektka. Takže je tu vysazený tamaryšek, který přechod zjemní, protože má šedavé lístky a kvete lehkým růžovým chmýřím, dále jsou pod keři vysazené červenorůžové pivoňky, astřičky a dále v zahradě orlíčky a kopretiny, aby probarvily zeleň. Orlíčky a další květiny jsou trvalky, majitelka tak nemusí každý rok řešit, co na taková místa vysadit. Zvolila jsem je proto, že jde o tradiční květiny, které by do zahrady rozhodně měly patřit.“

Svída krášlí zahradu po celý rok

Podél plotu je stálezelená bariéra z bobkovišní. „Nechtěla jsem sem dávat ani příliš jehličnanů, případně tújí, protože v zahradách v okolí jsou hojně vysazované a chtěla jsem zahradu trochu odlišit a oživit v celkovém kontextu místa. Do popředí jsem zvolila svídu japonskou (Cornus kousa), která tu funguje jako takový solitér, na pozadí pak bude jednou, až vzrostou, opona ze stálezelených keřů, a tahle svída se tu pak na jaře vždycky rozsvítí, protože ona má ty čerstvé mladé lístky světlezelené a zajímavé čtyřčetné bílé květy. A protože je to svída, roste docela rychle.“

V koutě zahrady, kde by měl živý plot vytvářet stín, jsou vysazeny stínomilné trvalky – bohyšky a čemeřice, čas od času se tu vyskytují nějaké cibuloviny, aby zahrada prokvétala a barvila se už od brzkého jara. Na volném prostranství zahrady jsou vzrostlé stromy, které jí dodávají kontrast, poskytují stín i plody.

„Z ovocných stromů je tu kdouloň,“ popisuje majitelka, „ta tady byla, a švestka, kterou už budeme muset porazit, protože je velmi stará a něčím silně napadená, a přenáší se to i na třešeň, vysadíme pak místo ní jiný strom. Zachovali jsme i vzrostlý smrk, protože vytváří u terasy krásný stín.“ U plotu do ulice jsou vysazeny klasické svídy, střídají se svídy s červenými a zelenými větvičkami, které vytváří zajímavou texturu na zahradě i v zimě, když opadá listí.

„Tady v záplavě svíd, aby to nebyla úplná nuda, je občas zlatice (Forsythia), dále pustoryl (Philadelphus), a jsou tu i šeříky, protože u tradiční zahrady v Praze šeříky vždycky byly, vždycky voněly u vstupu. Dnes už se s ním sice na 9. května nemává, ale přesto jsme usoudili, že by tu přece měl být,“ vysvětluje architektka s úsměvem.

Bylinky to jistí

Zajímavým místem v zahradě je ostrůvek kolem smrku u terasy. Protože je přímo u vstupu do kuchyně a místo je hodně slunné, jsou tu vysazeny bylinky – máta, kontryhel, meduňka, tymián, mateřídouška, pažitka. V blízkosti terasy jsou také keře s jedlými plody.

„Dohodli jsme se, že v zahradě budou věci jedlé, a v žádném případě jedovaté, protože jsou tu děti – aby nehrozilo nebezpečí zdravotních problémů, když něco snědí,“ říká Eva Rybníčková. „Takže je tu jeřáb, rybízy, hlohyně… Kostru záhonu tvoří stálezelená kalina. A terasa je uzavřená muchovníkem (Amelanchier ovalis), to je méně známý keř s jedlými plody, které chutnají jako borůvko-maliny, dále je zde temnoplodec černoplodý (Aronia melanocarpa), ten má černé plody, z nichž se vaří skvělá marmeláda. A zase je zde bobkovišeň, aby tu, když opadá listí, nezbyly jen holé větve. V každé skupince je proto nějaký stálezelený keř, aby měl celek tvar a fazonu i v zimě. V celé zahradě jsem se snažila vybírat rostliny tak, aby kvetly postupně a probarvovaly ji,“ uzavírá Eva Rybníčková.

Více se múžete dočíst v celém článku Tradiční zahrada ve velkoměstě. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Zahrada.

Unikátní čtyřpodlažní budova má otevřená podlaží prakticky bez interiérových stěn a ty chybějí i na fasádě, která je tvořená výhradně posuvnými celostěnovými okny. Jednotlivá podlaží spojuje točité schodiště vinoucí se středem budovy až po střešní terasu.

Čtyřpodlažní budova překypuje bujnou zelení různých druhů a vzrůstů a do značné míry tu nahrazuje stěny a nábytek. Ten je zde použitý skutečně jen v minimální míře. Pro dosažení většího soukromí jsou v domě závěsy, které slouží nejen na zakrytí prosklené fasády, ale i na členění vnitřních prostor. V přízemí domu se nachází obývací pokoj s kuchyní, druhé a třetí poschodí je vyčleněné pro ložnice, na třetím poschodí je pak i koupelna. Čtvrté poschodí je vyhrazené pracovně, kterou lze propojit se střešní terasou. Na té se navíc nachází samostatná místnost využitelná například jako pokoj pro hosty nebo jako sklad zahradního nábytku.

Prakticky přehledná, neuvěřitelně lehce a vzdušně působící budova je zalitá světlem a zásluhou živých rostlin má i příjemné mikroklima se svěžím a voňavým vzduchem. Celý prostor působí mimořádně příjemně a relaxačně nejen zevnitř, ale i při pohledu zvenku.

Autorem této zelené oázy uprostřed rušného města je úspěšný japonský architekt Ryue Nishizawa. Tímto projektem chtěl demonstrovat, že život v nejlidnatějším městě světa nemusí nutně znamenat obětování čistého, dýchatelného vzduchu a otevřeného prostoru.

Více se múžete dočíst v celém článku V Tokiu vyrostla poschoďová zahrada na bydlení. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Architektura.

Třídíte odpad, a přesto vám zbývají slupky, skořápky a další odpad z kuchyně? Případně odpad ze zahrady? To se může stát, pokud nemáte kompost. Napraví to biopopelnice.
Začněme definicí: Bioodpad je organická (v půdě rozložitelná) hmota, která v sobě váže spousty živin, které můžeme ve formě kompostu navracet do půdy.

Motto provozu biopopelnic

Mohlo by znít takto: „Bioodpad ze zahrad a domácností patří do kompostejnerů!“. To je totiž jiný název pro biopopelnici. Jak taková nádoba vypadá? Stejně jako běžná popelnice mající obsah 120 nebo 240 litrů a větrací otvory. Zaujmou ale zámkem, na který je většina uzamčených. To proto, aby tam kolemjdoucí na ulici nepřidali něco, co do biopopelnice nepatří. Klíček má nájemce kompostejneru (lze si objednat univerzální zámek, který vám přivezou s kompostejnerem, nebo využít zámek svůj) a dává do něj jen to, co tam má být – tedy zbytky rostlin ze zahrady, slupky z kuchyně a podobně. Jsou to skoro totožné věci, které se dávaly do drtičů odpadu – rozdíl ve zpracování je ovšem nebetyčný. Zatímco drtiče jsou už nějakou dobu zakázané, protože do kanalizace pouštěly nepovolené látky, kompostejner prospívá přírodě. Bioodpad totiž pak neskončí na obecné skládce, ale dostane se mu příslušného využití. Konkrétně? Bioodpad od vás odvezou ke zpracování na kompost; ten se potom použije v parcích, při rekultivacích nebo v zemědělství.

Jak to funguje například v Praze?

Pražské služby nabízejí biopopelnice pro občany i pro firmy. Jako domácnost si můžete kompostejner objednat, přivezou vám ho před dům a vyvážku pak lze objednat podle potřeby celoroční nebo jenom sezonní (v Praze je to od dubna do listopadu). Celoroční svoz je vhodný pro domácnosti, kde se produkuje bioodpad, sezonní pak třeba pro zahrádkáře nebo majitele chat se zahradou. Přes zimu pak musí majitel kompostejner uložit třeba v garáži nebo kůlně a na jaře zase připravit před dům.

Za pronájem a svoz kompostejnerů se potom platí v závislosti na velikosti nádoby a typu svozu (celoroční, nebo sezonní). A kdo má štěstí, ušetří – to když jeho obec nakoupí kompostejnery hromadně, občané si je mohou zdarma vyzvednout. Potom i jejich svážení je bezplatné.

Více se múžete dočíst v celém článku Když kompost nestačí, pomůže biopopelnice. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce 1 po korektuře.

Letošním holomrazům (u nás bylo skoro 20 stupňů pod nulou) padly za oběť některé rostliny. Skoro by se chtělo říct, že rostliny, které do české flóry nepatří. A nestalo se to jenom nám.
Mráz tvrdě pokosil mé bambusy (obvykle se říká, že bambusy jako stálezelené rostliny nezmrznou, ale uschnou, a že by se měly zalévat, když není pod nulou – jak to ale udělat, když je dva týdny nepřetržitě pod nulou?). Abych byl přesný, mráz pokosil některé. Bez poškození přežila pouze Fargesia, přestože se o ní v literatuře tvrdí, že je méně mrazuvzdorná než druhy Phyllostachys. Ostatní bambusy uschly, a tak jsem je „sklidil“: odstřihl všechny stonky těsně u země.

Využijeme jako tyčky ke květinám. Dětem jsem z bambusových stonků postavil stan/domeček. Lze je využít také k domácímu muzicírování jako rytmické nástroje (viz. video)

Co bude s bambusy dál? Bambus Sasa palmata uschl, ale znovu obrazil. Minibambus Sasaella také. Obří bambusy Phylolostachys aureosulcata (ty se žlutými stonky) a bissetii (ty se zelenými) zatím nic. A to jsem je speciálně vybíral jako „nejvhodnější do našich klimatických podmínek“. Třeba ještě budou růst. Třeba čekají, až bude jistojistě po Pankrácovi, Servácovi a Bonifácovi, ale moc tomu nevěřím…

A ještě k dalším věcem:

Začala tradiční soutěž Pecka roku, v níž vyhrává nejošklivější dům. Více ZDE. Vyfoťte ošklivé domy ve svém okolí a uploadujte ZDE. Můžete vyhrát saunu a další ceny.

Vyšlo nové číslo časopisu DŮM&ZAHRADA;. Je v něm např. velký rozhovor s architektem Pavlem Hniličkou (mnozí možná znají jeho knihu Sídelní kaše). Vysvětlí vám, proč ve vašem satelitu či na vaší vsi není hospoda či obchod.

Máte problém sehnat časopis? Nechodí k vám do trafiky?
TIP: Využijte SMS předplatné ZDE. Stačí poslat jednu SMS a časopis vám přijde do schránky. Můžete vyzkoušet a kdykoli zrušit. Jedno číslo navíc vyjde jen za 69 Kč (v trafice stojí 74 Kč).

Více se múžete dočíst v celém článku Konec bambusů v Čechách?. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce 1 ke korektuře.

V květnu nastává hlavní sezona pro výsadbu balkónových letniček do truhlíků, korýtek a květináčů. V případě poklesu teploty k nule je lepší rostliny přenést do místnosti nebo je alespoň přikrýt netkanou textilií. Choulostivé rostliny je lepší vysazovat až po 15. květnu, například balzamíny – Impatiens nebo ledovky – Begonia semperflorens. Pro vysazení rostlin používáme speciální substráty, kterých je na trhu dostatek. Některé rostliny totiž vyžadují určitou hodnotu půdní kyselosti, popřípadě jsou citlivé na výskyt některých prvků v půdě, jako je např. železo, bez kterého rostliny žloutnou a trpí chlorózou.

Po nasázení zaléváme opatrně, rostliny ještě nejsou pořádně zakořeněné a nejsou schopny odčerpat větší zásobu vody. Platí to obzvláště u samozavlažovacích truhlíků, které mají zásobní nádrž na vodu. Výživa ze substrátu vydrží rostlinám asi tři týdny, po této době začneme pravidelně přihnojovat. Ze začátku používáme hnojiva s převahou dusíku, aby nám rostliny narostly mohutné a bohaté, teprve později použijeme hnojivo pro podporu tvorby květů.

Škůdce měsíce

Padlí – teplé počasí zvyšuje riziko výskytu této houbovité choroby, která se vyskytuje na celé řadě okrasných a užitkových rostlin, napadá jejich listy, mladé výhony a květy. Poznáme ji na první pohled: na zasažených částech rostlin je bělavý, moučnatý povlak. Napadené části omezují růst, dochází k deformacím a zasychání. Pokud je touto houbou rostlina jednou napadená, dá se očekávat výskyt padlí i v příštím roce. Preventivní postřik provádíme již od května. Jeden přípravek na ochranu rostlin nestačí, měli bychom mít alespoň dva a střídat je. Zamezíme tím vzniku rezistence. Vhodné přípravky jsou např. Discus, Baycor 25WP, Ortiva.

Zlatice – Forsyhtia, šeřík – Syringa, čilimník – Cytisus, některé druhy tavolníku – Spirea a jiné raně kvetoucí dřeviny seřezáváme či tvarujeme až po odkvětu, což je zhruba v květnu. Je to z důvodu, abychom se nepřipravili řezem o jedno kvetení. Solitérní rostliny prosvětlíme, starší větve odstraníme až u země a u tvarovaných živých plotů obrost zakrátíme.

Letničky, které jsme v dubnu vyseli volně na záhon, vyjednotíme nebo rozsadíme.

Pokud máme v trávníku nasázené drobné jarní cibuloviny, vyčkáme s jeho posekáním co možná nejdéle tak, abychom jim dopřáli čas na zatažení listů. Pokud jsme přeci jen nuceni trávu posekat, sečeme v místě výskytu těchto cibulovin na vysoké strniště.

V této jarní době rostliny raší a pučí i tam, kde se nám to nejméně hodí, např. na podnoži. Obrůstání podnože je nežádoucí, neboť odebírá živné látky a vodu naštěpované kulturní rostlině. Proto plané výhony včas vylomíme nebo odstřihneme dřív, než zmohutní. Čím větší vznikne rána po odstranění větve, tím vznikne více nových pupenů kolem rány, které mohou znovu vyrašit.

Více se múžete dočíst v celém článku Co si zasadit do truhlíků? Poradíme. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Zahrada.

Kropení zajistí i v době, kdy se o ně nemůžete postarat sami – třeba kvůli pozdním návratům z práce nebo během víkendu u rodičů či o dovolené.

Šetří čas i námahu

Doba, kdy jsme po zahradě běhali s konvemi vody nebo kropili hadicí, je nenávratně pryč. Člověk nemusí být nijaký počtář, aby si dal dohromady, kolik draze placené vody takhle zbytečně vyplýtvá. Není tedy divu, že se i na českých zahradách začínají zabydlovat samozavlažovací soustavy, které vodu dovedou přesně tam, kam je potřeba, a kolik je potřeba. Jednou ze žhavých a velmi praktických novinek je jednoduchý systém zavlažování 2 v 1, který je ukryt ve speciálním neviditelném obrubníku. Hodí se jak pro skleníky, skalky, záhony, tak i na zahrádky.

„Systém je tvořen zahradním obrubníkem, který je dimenzován tak, aby jím mohla protékat voda, dále rozvodovou hadičkou a postřikovačem,“ vysvětluje Ondřej Bílý z Mountfieldu. Díky tomu nejen zásobuje rostliny vodou, ale navíc dokáže hezky a kvalitně oddělit jednotlivé části zahrady. A rovněž zabraňuje nežádoucímu prorůstání vysazených kultur.

Jak na to? Jednoduše…

Instalace samozavlažovacího systému je natolik snadná, že ji každý zvládne sám. „Stačí vyhloubit rýhu, do ní zasadit obrubník a připevnit plastovými kolíky. A přihrnout obrubník zeminou. Pak si zvolíte místo, kde bude postřikovač, a přiloženým děrovačem uděláte v obrubníku otvor, do kterého nacvaknete konektor s hadičkou. Nakonec obrubník připojíte zahradní hadicí se spojkami ke kohoutku s vodu. Jednotlivé postřikovače a kapkové závlahy se dají individuálně nastavit. Systém si také můžete rozdělit do několika sekcí, třeba podle toho, jak máte členěnou zahradu,“ říká Ondřej Bílý s tím, že v nabídce Mountfieldu jsou dvě varianty samozavlažování: 6metrová a 12metrová. Velmi snadno se dá přizpůsobit i členitému terénu.

Závlahy si naprogramujete

Jak už bylo napsáno, samozavlažovací systém snižuje spotřebu vody, a tím i spoří náklady na zavlažování – kapky totiž dopadají přesně tam, kam potřebujete. Stačí v pravý čas otočit kohoutkem. Pravidelné zavlažování si však můžete ulehčit ještě víc. Stačí do systému připojit vodní hodiny. Jde o univerzální elektronický vodní časovač, na kterém si naprogramujete hodinu a den, kdy se má zavlažování samo spustit.

Více se múžete dočíst v celém článku Zavlažujte chytře a levně. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Zahrada.

Pokud chceme tyto druhy teplomilné zeleniny vysázet rovnou na otevřený záhon, musíme počkat do odeznění mrazíků, což bude okolo 20. května. Pak k nim můžeme přidat i majoránku, bazalku, novozélandský špenát a celer.

S výsevem naopak nemusíme otálet ani den. Máme-li připravená semena tykví, fazolí nebo okurek, šup s nimi ven. V hlíně bezpečně přečkají ledové muže a s oteplením nám vzejdou v plné parádě.

Čekání na první zelené lístečky si můžeme zkrátit kromě jiného odplevelováním a kopčením brambor. Jakmile dorostou výšky 10 cm, nahrneme okolo jejich kmínků zeminu, která je současně ochrání před mrazíky.

Pamatujeme také na hnojení tekutými dusíkatými přípravky, které v tuto dobu budou rostliny potřebovat. Venku si „o něj řekne“ především košťálová zelenina, ve skleníku rajčata.

Až u nich budeme, nezapomeneme také na oporu (nejlépe spirálovou tyč) a vyštipování zálistků, které napomůže bohaté násadě plodů.

Chceme-li trochu vybočit ze zajetého pořádku, můžeme se pustit do pěstování hub. V zastíněném koutě zahrady uděláme jednu nebo více 15 cm hlubokých jam o rozměrech 50 x 50 cm a spěcháme pro slisovaný substrát a sadbu límcovky obří. Teď je k tomu pravý čas!

Jako odměnu za vytrvalou práci si dopřejeme hlávkový salát, ředkvičku, špenát či jiné druhy zeleniny, které nám zahrádka přichystala. Po nich můžeme vysázet třeba růžičkovou kapustu a zelí.

Více se múžete dočíst v celém článku Co a kdy vysadit v květnu. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Zahrada.

Provizorní venkovní vaření a stolování lze třeba vytvořit jen mobilním grilem a zahradním nábytkem, letní kuchyně nám však umožní nejen přípravu různorodějších jídel, ale čas strávený vařením navíc nemusíme považovat za nepříjemnou povinnost.

Nejdůležitější při plánování zahradní kuchyně je správné umístění. Měla by být na částečně nebo zcela závětrné a stinné straně, pokud je to možné, i s pěkným výhledem. Málokde ale najdeme takové po všech stránkách ideální místo, proto je často nutné kuchyni dodatečně chránit proti povětrnostním vlivům i slunci. K tomu využijeme buď slunečníky, či markýzy, vhodná je ale i dřevěná konstrukce se zeleným porostem, případně v blízkosti stromů. Můžeme také kombinovat mobilní a stabilní zástěny tak, abychom chránili místo během různé denní doby i ročního období.

Letní kuchyně včera a dnes

Letní kuchyně byly v minulosti běžnou součástí měšťanských letních sídel. Většinou šlo o malé zahradní domky, vybavené sporákem, pracovní plochou, nádobím a příruční spíží nebo lépe chladným sklípkem. Tam se připravovala nejen snídaně či odpolední káva nebo čaj, ale i oběd, a odtud se pak servírovaly buď ke stolu pod širým nebem, nebo například do altánu a podobně. Dnes preferujeme spíše otevřené přístřešky nebo zahradní lehké stavby, kde je příprava jídla víceméně zpříjemněním posezení s rodinou či přáteli na čerstvém vzduchu. Ideální je místo u zdi, k níž přistavíme krb a gril, labužníci mohou přidat ještě malá kamínka a udírnu. Jestliže takovou zeď nemáme, můžeme ji k tomuto účelu vybudovat a ze zadní, „rubové“ strany ji zkrášlit výklenky a zídkami pro umístění květin a malých zahradních artefaktů. Strana v kuchyni poslouží jako nosič poliček a skříněk na koření a hrnky. Další vybavení – to znamená množství nábytku, nádobí, přívod elektrické energie a vody, odpad, osvětlení a podobně, závisí na tom, kolik lidí se zde bude scházet a jak často a v jakém množství budeme jídla v této kuchyni připravovat. Jestliže chceme kuchyni využívat méně často, stačí jen základní vybavení, v opačném případě se větší investice jistě vyplatí.

Vzdušná, ale bezpečná

Důležitá je konstrukce zahradní kuchyně. Stěny zde být mohou, ale nemusí. Pozornost je však nutné věnovat podlaze. Měla by korespondovat s prostředím zahrady, současně ale také nesmí být křivá či kluzká, abychom se po ní pohybovali bezpečně a jistě. Je možné ji vybudovat z obyčejných cihel či půdovek, z plochých kamenů nebo z venkovních mrazuvzdorných nesmekavých dlaždic. Na chráněné místo můžeme použít i hrubá prkna. Vzhledem k okolnímu terénu a povětrnostním podmínkám je vhodné zvýšit podlahu přístřešku oproti okolí asi o deset centimetrů, aby ji nezaplavovala při dešti voda. Pokud jde o střechu, můžeme na horní část stavby použít komůrkový polykarbonát, například makrolon, který kvůli lepší ochraně proti slunci zakryjeme rohožemi, případně necháme porůst popínavými rostlinami. Jestliže budeme kuchyni využívat jen v teplých nedeštivých dnech, zastřešíme místo s krbem či grilem pálenými taškami, na část s posezením stačí lehká síť s popínavými rostlinami, místo bude dostatečně stinné, ale současně i vzdušné. Abychom nemuseli nábytek vždy před deštěm uklízet do bezpečí, zvolíme jej z exotického dřeva nebo kovový.

Na čem uvaříme?

V zahradní kuchyni nesmí samozřejmě chybět místo k vaření. Zcela jednoduchou a levnou variantou jsou stará kamínka, například Petry, k nimž přiděláme kouřovod (dbáme přitom na požární bezpečnost). Lze na nich vařit, jestliže máme chuť na grilované pokrmy, stačí malá úprava a na místo horní desky umístíme blok leštěné žuly, litinový plát nebo lávový kámen. Lávový kámen či žulu je nutné zasadit do železného rámu, jinak by mohly prasknout. Jestliže máme dost času i energie, pořídíme si stabilní zahradní gril. Ten koupíme buď hotový jako kus, nebo jako stavebnici a postavíme si ho sami. Ti nejšikovnější si ho vyprojektují a postaví podle svých představ a požadavků z kamene či šamotových cihel. Ať tak či tak, použité materiály by měly být žáru a mrazuvzdorné, spíše úzký komín by měl být opatřen stříškou proti dešti. Krb může být zcela jednoduchý pouze s horní plotnou a grilovací vnitřní mřížkou, komfortnější typy jsou vybaveny grilovací jehlicí s pohonem, troubou či udírnou a podobně.

Více se múžete dočíst v celém článku Stěhujeme kuchyni na zahradu. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Zahrada.

Více se múžete dočíst v celém článku Pergola postavená raz dva. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Video.

I pletí však patří k zahrádkářským povinnostem, tak zatněme zuby a s chutí do toho. Čím dříve s ním budeme hotovi, tím dříve se budeme moci věnovat té pravé zahrádce.

Pro tento měsíc jsou obvyklé dešťové srážky, často doprovázené mokrým sněhem. Počasí je však vrtkavé, a tak si pro případ delšího sucha raději připravíme hadici. Rašící stromy budou potřebovat vláhu.

Aby se voda zbytečně neodpařovala, nakypříme s ohledem na kořeny půdu okolo kmenů a upravíme ji jako lavor. Vzniklý kruh můžeme vyplnit mulčovací hmotou nebo proleželým kompostem.

Přichystáme si také hnojivo, které budeme aplikovat, až se objeví květní pupeny, či v jiné fázi vegetace podle pokynů výrobce.

Z kůlny vytáhneme také zahradnické nůžky, popřípadě menší pilku, protože počátkem rašení bude třeba provést řez u bujně rostoucích jádrovin a peckovin. Úplně na konec si necháme meruňky a broskvoně, ty se řežou až ve fázi růžového poupěte nebo na začátku květu.

Mysleme také na to, že nám s hřejivými slunečními paprsky vyrazí nejenom poupata, ale i kavalerie nových škůdců, ke kterým se připojí i četné choroby. Připravíme si hlavně prostředky na ochranu proti strupovitosti a padlí, roztoči rybízovému a antraknóze. Zahrajeme si při té příležitosti na lékaře a ošetříme mrazem způsobené klejotokové rány na kmenech peckovin. Ostrým štěpařským nožem odřízneme kryjící kůru ve tvaru elipsy a obnažené místo několikrát vytřeme octem zředěným vodou v poměru 1:1. Po zaschnutí zatřeme ránu štěpařským voskem nebo bílým latexem.

Vyséváme a vysazujeme

Více se múžete dočíst v celém článku Pečujeme o dubnovou zahradu. Nezabudněte si také pročíst ostatní články ze sekce Zahrada.